Chevrolet Corvette
Výrobce: DeAgostini Ročník: 1963 Zajímavost: nejoblíbenější dvousedadlové auto Jedná se o model Chevrolet Corvette C2 nazývaný Sting Ray vyráběný v letech 1963-1967. Automobilka General Motors modelem Corvette Sting Ray popadla slovo „úspěch” za pačesy a třásla s ním tak dlouho, až se mu z toho zatočila hlava. Sting Ray se okamžitě stal designérskou klasikou a značně posunul laťku svým soupeřům na trhu sériově vyráběných sporťáků. Obrázek tohoto auta pokryl více stěn ložnic a obálek časopisů než Brigitte Bardotová a spolu s pozdějšími verzemi se Sting Ray stal jedním z nejprodávanějších sportovních vozů všech dob. A to i přesto, že v představenstvu Chevroletu, dceřiné společnosti GM, panovaly ohledně jeho vzniku smíšené pocity.
Model Sting Ray pro rok 1963 byl představen v září předchozího roku jako uzavřené Aero Coupé a kabriolet. Jeho myšlenkovým otcem se stal viceprezident designu GM William Mitchell, megalomanský, marnivý, avšak okouzlující muž, a k tomu ještě nevyléčitelný blázen do aut. Střídavě chválil a terorizoval tým návrhářů a během své vlády v letech 1958 až 1976 jej přetavil do nejdůležitější návrhářské dílny automobilového světa. Mitchell v corvettě spatřoval klenot společnosti a vynaložil obrovské úsilí, aby coupé i kabriolet byly naprosto dokonalé.
Automobilka General Motors modelem Corvette Sting Ray popadla slovo „úspěch” za pačesy a třásla s ním tak dlouho, až se mu z toho zatočila hlava. Sting Ray se okamžitě stal designérskou klasikou a značně posunul laťku svým soupeřům na trhu sériově vyráběných sporťáků. Všechny vyrobené corvetty - a z bran továrny jich vyjelo přes milión - se honosí zpevněnou karosérii ze skelných vláken. Díky tomu se corvetta stala nejprodávanějším vozem s laminátovou karosérií, jaký se kdy vyráběl, a k tomu nejoblíbenějším dvousedadlovým sportovním autem.
Firma General Motors se rozhodla, že nejlepší metodou výroby automobilových karosérií bude lisování dílů pod tlakem mezi nahřátými matricemi. Tkanina ze skelných vláken nasáklá pryskyřicí se umístila do formy, stlačila, nechala vytvrdit a pak se opracovala. Výsledný díl se vyznačoval pevností, stoprocentní hutností a byl daleko lepší než britské laminátové díly, které běžně vyrábějí učňové se štětcem a kocovinou po víkendovém tahu.
V důsledku toho na karosérii corvetty nenajdete žádné zvrásnění, i když se při jednostranném tlaku může lámat. Kabriolet byl poddajné auto, ale střešní panel coupé, jediný zpevněný výlisek spojený s robustní kostrou a vnějšími díly, vytvářel karosérii tuhé konstrukce s pozoruhodnou pevností ve zkrutu a dobrým ovládáním.
Ovšem nejlepší stránkou skelných vláken je odolnost proti rzi. Majitelé corvetty se potutelně usmívají, když se řeč stočí na výdaje za opravu ocelových karosérií. Karosérie se dá také snadno sejmout z nesmírně pevného odděleného podvozku, na němž jsou postaveny modely corvetty do roku 1984. Dobové inzeráty označovaly Sting Ray jako Aero Coupé, ale k bezchybným aerodynamickým vlastnostem měl vůz daleko. Tvar karosérie se chová jako křídlo letadla, a když řidič překročí rychlost 160 km/h, působí na předek vozu značný vztlak.
Ve firemním časopise Corvette News v článku, který popisoval mnohem lepší aerodynamické vlastnosti modelu roku 1968, hlavní konstruktér Zora Arkus-Duntov odhalil, že v rychlosti 224 km/h působí na původní model Sting Ray vztlak ohromných 270 kilogramů a předek auta se zvedá téměř o sedm a půl centimetru. Jaký to má vliv na řízení, si lze snadno představit.
Z designérského hlediska je ovšem oblíbený „větrolamový“ vzhled Billa Mitchella, jaký se objevuje na mnoha jeho návrzích, mistrovským dílem.
Již legendou je výrazný tvarovaný motiv v přední části střechy, který zvýrazňuje odvážnou páteř vozu se šikmou splývavou zádí.
V přípravné fázi padl návrh na otevíratelné horní dveře, ale díkybohu nebyl nikdy přijat. Přinejlepším by takový nápad narušil konstrukční pevnost a hladké zadní linie a v nejhorším případě by majitele trápilo skřípání a prosakování, které jde s laminátovými dveřmi ruku v ruce.
V nitru Sting Raye pulzuje pozoruhodně malý osmiválec Chevrolet. Tento motor o obsahu 5,4 litru je podle mnohých nejplodnějším pohonným agregátem automobilové historie. Podle stejného základního konceptu bylo vyrobeno neuvěřitelných 61 miliónů kusů. Motor se objevuje ve většině aut General Motors i v jiných sportovních autech, jako jsou Gordon Keeble, Iso Grifo, a také v celé generaci žihadel postavených na objednávku.
Tento kouzelně svižný malý blok má výkon 300 koní a nejvyšší točivý moment 488 Nm. Se stejným klidem pobrukuje na nejvyšší převodový stupeň karburátorem sotva otevřeným nebo se ochotně rozebíhá i na nízké převody až do zakázaného pásma a z nuly na sto zvládá za pouhých šest vteřin.
Uvnitř auta téma vytříbeného výkonu pokračuje. Návrháři se nespokojili s umístěním šestice přehledných ukazatelů před řidiče. Na modelu z roku 1963 jsou kónické prohlubně uprostřed každého přístroje provedeny ve světlém kovu. Vypadají, jako by byly vysoustruženy z ingotu, jsou to ovšem jen jako papír tenké výlisky. V noci tyto kužely září pravou esencí amerického měsíčního svitu roku 1963. Po roce 1964 se už bohužel přístroje vyráběly jen černé a ploché.
Nabídka převodovek se po celou dobu výroby Sting Raye v zásadě nezměnila, stále byl v nabídce třístupňový automat Powerglide a několik čtyřstupňových manuálů – obvykle s krátkými převody, s dlouhými převody a v některých letech byla nabízena i speciální odolnější závodní převodovka s krátkými převody.
Corvette model 1963 byl přímým potomkem závodního Sting Raye Billa Mitchella z roku 1959. Mitchell chtěl mít závodní speciál Corvette a od Chevroletu koupil podvozek z jednoho ze dvou závodních SS, které v roce 1957 absolvovaly dvanáctihodinový závod v Sebringu. Na tomto základě navrhl a postavil s neoficiální podporou od General Motors - svůj vlastní závodní vůz, nazvaný Sting Ray (Rejnok). Poprvé soutěžil v dubnu roku 1959 ve státě Maryland a v roce 1960 s ním legendární jezdec Dick Thompson vyhrál svoji třídu na národním mistrovství SCCA.
Podobně jako u svého velkého soupeře, Jaguaru E, i provedení Sting Raye spoluurčovala technologie výroby pneumatik. Karosérie obou vozů se výrazně klene nad vnějškem vysokých, úzkých pneumatik. Ovšem hledala se větší přilnavost, pneumatiky se rozšiřovaly a návrháři tlačili pneumatiky k vnější straně oblouků. Konstrukce Sting Raye neumožňovala více než dva a půl centimetru šířky kol navíc a ty získala v roce 1967. V roce 1968 byla tedy karosérie přepracována.
To je Corvette Sing Ray. Jezdí i nyní, byť je v Evropě potkáte jen výjimečně. Pár zrenovovaných kousků stojí balíky peněz a originální náhradní díly jsou nedostatkovým zbožím. Jestli ale patříte k těm, kteří o peníze nemají nouzi, zkuste probrat americké inzertní časopisy, kde se Sting Ray občas objeví. Počítejte ale s tím, že vám ho nejspíš bude prodávat nějaký neznaboh, který ho třeba podědil.